услыха́ть
verboperfectivo
Par de aspecto слыха́тьoír; oír hablar de, tener noticias de
Significados
- oír
Conjugación
| Futuro | |
|---|---|
| я | услы́шу |
| ты | услы́шишь |
| он / она / оно | услы́шит |
| мы | услы́шим |
| вы | услы́шите |
| они | услы́шат |
| Pasado | |
|---|---|
| Masculino | услыха́л |
| Femenino | услыха́ла |
| Neutro | услыха́ло |
| Plural | услыха́ли |
| Imperativo | |
|---|---|
| Singular | услы́шь |
| Plural | услы́шьте |
Participios
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Activo | — | услыха́вший |
| Pasivo | — | — |
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Gerundios | — | услыха́в, услыхавши |