соизво́лить
verboperfectivo
Par de aspecto соизволя́тьdignarse; dignarse, tener a bien
Significados
- dignarse
Conjugación
| Futuro | |
|---|---|
| я | соизво́лю |
| ты | соизво́лишь |
| он / она / оно | соизво́лит |
| мы | соизво́лим |
| вы | соизво́лите |
| они | соизво́лят |
| Pasado | |
|---|---|
| Masculino | соизво́лил |
| Femenino | соизво́лила |
| Neutro | соизво́лило |
| Plural | соизво́лили |
| Imperativo | |
|---|---|
| Singular | соизво́ль |
| Plural | соизво́льте |
Participios
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Activo | — | соизво́ливший |
| Pasivo | — | — |
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Gerundios | — | соизво́лив, соизволивши |