рукоположи́вший рукоположивший

adjetivo

Significados

  1. que ordenó sacerdote, que consagró

Declinación

CasoMasculinoNeutroFemeninoPlural
Nominativoрукоположи́вшийрукоположи́вшеерукоположи́вшаярукоположи́вшие
Genitivoрукоположи́вшегорукоположи́вшегорукоположи́вшейрукоположи́вших
Dativoрукоположи́вшемурукоположи́вшемурукоположи́вшейрукоположи́вшим
Acusativoрукоположи́вшего, рукоположи́вшийрукоположи́вшеерукоположи́вшуюрукоположи́вших, рукоположи́вшие
Instrumentalрукоположи́вшимрукоположи́вшимрукоположи́вшей, рукоположи́вшеюрукоположи́вшими
Preposicionalрукоположи́вшемрукоположи́вшемрукоположи́вшейрукоположи́вших

рукоположи́ть рукоположить

verboperfectivo

Significados

  1. ordenar sacerdotalmente
  2. ordenar, consagrar

Conjugación

Futuro
ярукоположу́
тырукоположи́шь
он / она / онорукоположи́т
мырукоположи́м
вырукоположи́те
онирукоположа́т
Pasado
Masculinoрукоположи́л
Femeninoрукоположи́ла
Neutroрукоположи́ло
Pluralрукоположи́ли
Imperativo
Singularрукоположи́
Pluralрукоположи́те

Participios

presentepasado
Activo—рукоположи́вший
Pasivo—рукоположённый
presentepasado
Gerundios—рукоположи́в, рукоположивши