разочарова́ть
verboperfectivo
Par de aspecto разочаро́выватьdecepcionar; defraudar
Significados
- decepcionar
- desilusionar
Conjugación
| Futuro | |
|---|---|
| я | разочару́ю |
| ты | разочару́ешь |
| он / она / оно | разочару́ет |
| мы | разочару́ем |
| вы | разочару́ете |
| они | разочару́ют |
| Pasado | |
|---|---|
| Masculino | разочарова́л |
| Femenino | разочарова́ла |
| Neutro | разочарова́ло |
| Plural | разочарова́ли |
| Imperativo | |
|---|---|
| Singular | разочару́й |
| Plural | разочару́йте |
Participios
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Activo | — | разочарова́вший |
| Pasivo | — | разочаро́ванный |
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Gerundios | — | разочарова́в, разочаровавши |