разлучи́ть
verboperfectivo
Par de aspecto разлуча́тьseparar
Significados
- separar
Conjugación
| Futuro | |
|---|---|
| я | разлучу́ |
| ты | разлучи́шь |
| он / она / оно | разлучи́т |
| мы | разлучи́м |
| вы | разлучи́те |
| они | разлуча́т |
| Pasado | |
|---|---|
| Masculino | разлучи́л |
| Femenino | разлучи́ла |
| Neutro | разлучи́ло |
| Plural | разлучи́ли |
| Imperativo | |
|---|---|
| Singular | разлучи́ |
| Plural | разлучи́те |
Participios
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Activo | — | разлучи́вший |
| Pasivo | — | разлучённый |
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Gerundios | — | разлучи́в, разлучивши |