ворова́ть
verboimperfectivo
Par de aspecto сворова́тьhurtar; sisar
Significados
- hurtarпохищать
- robarпохищать
Conjugación
| Presente | |
|---|---|
| я | вору́ю |
| ты | вору́ешь |
| он / она / оно | вору́ет |
| мы | вору́ем |
| вы | вору́ете |
| они | вору́ют |
| Pasado | |
|---|---|
| Masculino | ворова́л |
| Femenino | ворова́ла |
| Neutro | ворова́ло |
| Plural | ворова́ли |
| Imperativo | |
|---|---|
| Singular | вору́й |
| Plural | вору́йте |
Participios
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Activo | вору́ющий | ворова́вший |
| Pasivo | вору́емый | воро́ванный |
| presente | pasado | |
|---|---|---|
| Gerundios | вору́я | воровавши |
Palabras relacionadas
ворladrón; ladrón, rateroворовство́hurto; ladroneríaворова́тыйladrón, furtivoразворова́тьsaquear, malversarобворова́тьrobarпроворова́тьсяmalversar, ser sorprendido robandoсворова́тьhurtar; sisarнаворова́тьrobarповорова́тьrobar un poco, dedicarse un rato al roboповоро́выватьhurtar, sisarприворо́выватьhurtar, sisar
