фони́ть фонить

verbimperfective

Meanings

  1. to make extraneous noise, to emit background noise, to hum, to buzz, to hiss

Conjugation

Present
яфоню́
тыфони́шь
он / она / онофони́т
мыфони́м
выфони́те
онифоня́т
Past
Masculineфони́л
Feminineфони́ла
Neuterфони́ло
Pluralфони́ли
Imperative
Singularфони́
Pluralфони́те

Participles

presentpast
Activeфоня́щийфони́вший
Passive——
presentpast
Verbal adverbsфоня́фони́в, фони́вши

Examples

  • Радио начало фонить.
    The radio started to hum.