обомле́вший обомлевший

adjective

Meanings

  1. stunned, petrified, speechless, numb with astonishment/fear

Declension

CaseMasculineNeuterFemininePlural
Nominativeобомле́вшийобомле́вшееобомле́вшаяобомле́вшие
Genitiveобомле́вшегообомле́вшегообомле́вшейобомле́вших
Dativeобомле́вшемуобомле́вшемуобомле́вшейобомле́вшим
Accusativeобомле́вшего, обомле́вшийобомле́вшееобомле́вшуюобомле́вших, обомле́вшие
Instrumentalобомле́вшимобомле́вшимобомле́вшей, обомле́вшеюобомле́вшими
Prepositionalобомле́вшемобомле́вшемобомле́вшейобомле́вших

Examples

  • Он стоял обомлевший от ужаса.
    He stood stunned with horror.

обомле́ть обомлеть

verbperfective

Meanings

  1. be stupefied

Conjugation

Future
яобомле́ю
тыобомле́ешь
он / она / онообомле́ет
мыобомле́ем
выобомле́ете
ониобомле́ют
Past
Masculineобомле́л
Feminineобомле́ла
Neuterобомле́ло
Pluralобомле́ли
Imperative
Singularобомле́й
Pluralобомле́йте

Participles

presentpast
Active—обомле́вший
Passive——
presentpast
Verbal adverbs—обомле́в, обомлевши