обезу́меть обезуметь

verbperfective

Meanings

  1. to go mad, get wild

Conjugation

Future
яобезу́мею
тыобезу́меешь
он / она / онообезу́меет
мыобезу́меем
выобезу́меете
ониобезу́меют
Past
Masculineобезу́мел
Feminineобезу́мела
Neuterобезу́мело
Pluralобезу́мели
Imperative
Singularобезу́мей
Pluralобезу́мейте

Participles

presentpast
Active—обезу́мевший
Passive——
presentpast
Verbal adverbs—обезу́мев, обезумевши

Examples

  • Он обезу́мел.
    He went crazy.
  • Я обезу́мел.
    I was distracted.
  • Я обезу́мела.
    I was distracted.

Related words