бинту́ющий бинтующий

adjective

Meanings

  1. bandaging, dressing

Declension

CaseMasculineNeuterFemininePlural
Nominativeбинту́ющийбинту́ющеебинту́ющаябинту́ющие
Genitiveбинту́ющегобинту́ющегобинту́ющейбинту́ющих
Dativeбинту́ющемубинту́ющемубинту́ющейбинту́ющим
Accusativeбинту́ющего, бинту́ющийбинту́ющеебинту́ющуюбинту́ющих, бинту́ющие
Instrumentalбинту́ющимбинту́ющимбинту́ющей, бинту́ющеюбинту́ющими
Prepositionalбинту́ющембинту́ющембинту́ющейбинту́ющих

Examples

  • Бинтующий врач осмотрел рану.
    The bandaging doctor examined the wound.

бинтова́ть бинтовать

verbimperfective

Meanings

  1. bandage

Conjugation

Present
ябинту́ю
тыбинту́ешь
он / она / онобинту́ет
мыбинту́ем
выбинту́ете
онибинту́ют
Past
Masculineбинтова́л
Feminineбинтова́ла
Neuterбинтова́ло
Pluralбинтова́ли
Imperative
Singularбинту́й
Pluralбинту́йте

Participles

presentpast
Activeбинту́ющийбинтова́вший
Passiveбинту́емыйбинто́ванный
presentpast
Verbal adverbsбинту́ябинтовавши